Když změníš sám sebe, změní se svět kolem tebe.
Individuální terapie a koučink
Od doby, co jsem začala chodit na tvá sezení, se mi významně mění život k lepšímu. Přestávám se trápit věcmi, které neovlivním, více prožívám radost a připadám si uvolněná od vnitřních stresů. Vidím za námi kus společně odvedené práce, který bych bez tebe nikdy nezvládla. I když máme teda ještě velký kus práce před sebou. J U tebe oceňuji stoprocentní nasazení, je z tebe znát příprava na naše sezení a taky celkový přehled v oboru. Jsem proto velmi spokojena. Mohu tě jedině doporučit a taky to dělám.
Petra Ch. (32 let)
Měla jsem úžasnou příležitost vyzkoušet si osobní koučink se Zorkou Rossmannovou, a to díky mému zaměstnavateli – Unicredit Bank. Nejen, že mi Zorka sedla výborně jako člověk, ale její postupy a metody byly přesně takové, jaké jsem v dané chvíli potřebovala … i když jsem v podstatě velmi spokojený a šťastný člověk, vždy mi pomohla najít cestu, jak se dostat dál k ještě větší osobní spokojenosti nejen v pracovních vztazích jako manažerka, ale i jako matka, manželka a žena. Zorka zná opravdu mnoho metod, takže najde cestu ke každému. Moc děkuji za úžasnou příležitost a Zorce za její čas, který mi věnovala … Díky.
JUDr. Gabriela Žáčková Krocová, manažerka oddělení úvěrové dokumentace, Řízení rizik, UniCredit Bank
Po zkrachování mého podniku jsem hledal novou formu seberealizace a cestu životem. Ty jsi mi výrazně pomohla dostat se zpět do života. Jak koučinkem, tak metodou RUŠ. Na partnerském koučinku jsme si se ženou otevřeli navzájem oči a pomohlo nám to dostat se zase blíž k sobě. Bylo pro mě důležité, že až na koučinku mi žena od srdíčka otevřeně řekla to, co nikdy předtím. Ukázalo se, jak se věci mají, pročistil se vzduch a uvědomili jsme si, proč jsme spolu a že se navzájem potřebujeme. Do té doby jsem to pořádně nevěděl.
Milá Zorko, asi jsi mi zachránila život. Je to teď u mě dobrý. Děkuju!
Slavoj Skobla (35 let), obchodník s designovým nábytkem
Na terapii jsem začala chodit již ve stádiu diagnostikované neurastenie, kterou jsem v první fázi řešila medikací v kombinaci s terapií. Měla jsem sebezničující sklony, stavy hysterie, deprese spojené s pocity beznaděje a vyčerpání, celkový stav výrazně ovlivňoval především můj soukromý a pak i profesní život. Medikace mě pomohla jen zpočátku k utlumení psychického stavu, ale neřešila moje problémy, proto jsem se soustředila především na terapii u Zorky. Ta měla zásadní vliv na utřídění mých myšlenek a postoji k životu. Terapie mě výrazně napomohla k pročištění všech negativních pocitů, emocí, úzkostí a problémů s tím spojených. Individuální přístup, příjemné prostředí, kombinace různých metod a hlavně viditelné pokroky v mé psychice a přístupu k životu mě velmi brzy přesvědčily, že terapie byla tím správným krokem. Důležité je si problémy přiznat, řešit je a být trpělivý, výsledky se určitě dostaví, s pomocí Zorky stoprocentně.
Lucie (31 let)
Vždy rychle a účinně pomůžeš najít jádro problému. Znáš řadu metod, které mistrně na míru kombinuješ. Ze tvých sezení vždy odcházím spokojená a bonusem jsou pro mě velmi přehledné a jasně strukturované poznámky, které mi pomohou se k tomu vrátit.
Zlatuše Pabstová (58 let), manažerka v UniCredit Bank
Zorka se mnou pluje životem v roli terapeutky, koučky a posléze i kamarádky už 20 let. Kdykoliv jsem se dostala do rozbouřených vod, vždycky mi ukázala cestu do bezpečného přístavu. Kéž by měl každý takového lodivoda – bylo by méně ztroskotání. Možná to zní pateticky, ale opravdu díky, Zorko, za tvou práci!
Petra Vopatová, advokátní koncipient
Dobrý den, Zorko,
od posledního setkání s Vámi uběhly už čtyři měsíce a možná Vás bude zajímat, jak se náš dříve pochroumaný vztah vyvíjí. Manžel je v pohodě, chová se ke mně opravdu hezky, plní mi přání skoro dřív, než je vyslovím. Vztah k našemu synovi si už zase našel, věnuje se mu, není agresívní. Žijeme opravdu aktivně, scházíme se s kamarády, které jsme dříve zanedbávali tím, jak měl manžel v hlavě jen svou bývalou milenku a se mnou nechtěl nikam chodit. Hodně akcí, které jsem dřív musela absolvovat sama, teď trávíme spolu. Zjišťuju, že vůbec nemám čas na zahradu, takhle zanedbanou jsem ji neměla roky. Je skvělé vracet se domů s myšlenkou, že se na mě můj muž těší. Je hezké vnímat jeho pohlazení, pochválení, že mi to sluší… Je úžasné usínat v jeho objetí a je krásné se vedle něj probouzet. Trochu to vypadá jako na počátku našeho vztahu.
Manžel říká, že ho život zase baví, líbí se mu na světě se mnou a s naším synem. Stává se z něj zase ten rozhodný, aktivní muž, kterého jsem si kdysi vzala. Myslím, že je rád, že začíná mít svůj život zase pod určitou kontrolou, že opět používá mozek a zdravý úsudek, že už není posedlý touhou po bývalé milence. Tvrdí, že už se z té závislosti na ní vymanil. I s tou prokrastinací je to mnohem lepší.
To všechno je fajn. Rozum mi říká, že je všechno v pořádku, že už na to, co bylo, už nesmím myslet. Že musím žít přítomností a dívat se do budoucnosti, netýrat se přemýšlením, proč se to stalo a co všechno se stalo (že měl mou kamarádku za milenku tolik let a já o tom netušila nic). Ale občas mě to dožene. A někdy zjišťuji, že snad víc mě trápí zrada kamarádky, kterou jsem považovala za opravdovou kamarádku. Nemůžu pochopit, jak u mě plakala, že je jí její manžel nevěrný, očekávala ode mě empatiti a pak skočila s mým manželem do postele. A kdyby jednou… Dívala se na mě a věděla, že zítra, pozítří, za týden bude opět s mým mužem v posteli. A čekala, kdy se on se mnou rozvede…
No, ale pak si řeknu, že zpátky se to dát nedá, že trápit se tím, co nemůžu nijak ovlivnit, je holý nesmysl, že si musím užívat to, co teď právě mám a není toho málo. V tuhle chvíli mám opravdu doma fajn chlapa a jestli to takhle vydrží /a já budu dělat všechno pro to, aby vydrželo/ prožijeme spolu ještě hodně krásných let.
Vám moc děkuji za všechna sezení, kdy jsme společně hledali a nacházeli cestu, jak z té, pro mě tak bolestné situace, znovu vyjít a mít sílu odpustit a zapomenout. Zjišťuji, že odpustit je vcelku snadné, zapomenout ale ještě neumím. A když je mi ouvej a že mi občas je, vzpomínám na Váš příjemný, klidný hlas a snažím se vybavit všechno, co jste mi říkala a jak mi to pomáhalo. A pomáhá mi to dál.
Děkuji za mého manžela, kterého jste vrátila do normálního života a děkuji za sebe, že jste mi pomohla dát našemu manželství ještě šanci.
J. (klientka si nepřála uvádět jméno vzhledem k citlivým informacím v děkovném emailu)
Vztah mezi matkou a dcerou z pohledu dcery:
S mamkou jsme neměly nějak skvělý vztah a ona se rozhodla to řešit. Proto mě vzala k Zorce, aby nám pomohla tento problém vyřešit. V první řadě bylo potřeba vyřešit minulost a až po té se pustit do problémy, se kterým jsme obě přijely. Bylo to dost náročné, vyčerpávající, emotivní, citové, ale fungující. A to bylo to hlavní. Po třech sezeních se mezi námi s mamkou všechno naprosto změnilo, i když ještě nebylo hotovo. S mamkou vycházíme skvěle. Doma je klid, nehádáme se, dokážeme si najednou povídat, bavit se a ne se u toho pohádat, naštvat se, rozbrečet a najednou se náš život začal měnit a směřovat tam, kam jsme obě dvě chtěly. Zorka byla jediný člověk, který nám dokázal pomoci a to se povedlo. Ona postavila náš společný život na nohy a dokázala toho, čeho jsme s mamkou chtěly. Žít život jako máma s dcerou, jako kamarádky, které si rozumějí, které se dokáží spolu bavit, smát se a hlavně žít pod jednou střechou a milovat se.
Zorce patří jedno velké DÍKY!
Anna Vaňková, studentka
Vztah mezi matkou a dcerou z pohledu matky:
Vztah mezi mnou a mojí dcerou Aničkou (19 let) se čím dál víc blížil k bodu mrazu a někdy jsem měla pocit, že jsme se dostaly i do záporných čísel. Moc mě to trápilo a nevěděla jsem kudy z toho ven. 100x jsem si říkala, že se změním, že nebudu tak hysterická (zbytečně), ale nikdy mi moje předsevzetí dlouho nevydrželo. Cítila jsem ale i ze strany Aničky, že je z našeho vztahu nešťastná a že potřebujeme pomoc obě. Měla jsem to obrovské štěstí, že jsem náhodně narazila na Zorku a ještě větší štěstí bylo, když do terapie chtěla jít i Anička. Vůbec jsem netušila, co nás obě čeká. Myslela jsem si, že se se Zorkou sejdeme cca na 3 hodinky, povíme jí naše trable a ona nám řekne, co děláme špatně a jak se máme k sobě chovat. Po pár minutách koučinku jsem věděla, že to nebude na jedno sezení a že těch věcí k pročištění je více. Také jsem si čím dál více uvědomovala, že se chovám úplně jako moje maminka a že se tak chovat nechci, ale nemohla jsem si pomoc, vždy to tam sklouzlo.
První sezení, které jsme částečně absolvovaly společně bylo dost náročné. Za prvé jsme nevěděly do čeho jdeme a za druhé byl pro nás obě šok, jak terapie a koučink funguje. Cestou zpátky domů jsme ani jedna nepromluvila, každá si v hlavě třídila myšlenky a to, co se odehrálo v průběhu celé terapie.
Druhé sezení jsem absolvovala sama. Trvalo tři hodiny a bylo hodně emotivní, plné slz, chladu, ale také sluníčka. Pročistila jsem si svoje dětství a vztah k mojí mamince, který mě velice tížil. Byl to také vztah plný křivd z mládí a díky tříhodinové terapii jsem měla pocit, že jsem úplně jiný člověk. Ještě před terapií jsem měla strach, že nezvládu cestu domů, že budu psychicky vyčerpaná. Ale byla jsem velmi mile překvapena. Naopak, odcházela jsem velmi uvolněna a plná energie a hlavně s pocitem, že to co se stalo v dětství je už odpuštěno a já jsem konečně o tyto vzpomínky lehčí.
Třetí terapie - proběhla v krásném postředí v přírodě v Českém ráji. Neuvěřitelně jsem se těšila k Zorce a hlavně se těšila, že si pročistím vztah s Aničkou. Hurááá, povedlo se. Emoce měly volnou ruku a opět jsem od Zorky odjížděla nabitá energií a sluníčkem v srdci. Zorka byl první člověk, kterému jsem se mohla svěřit s tím, co mě téměř po 12 let trápilo - to, že jsem dala partnerovi přednost před svým vlastním dítětem. S partnerem jsem 12 let a moc ho miluji, ale Anička můj vztah s ním nesla těžce. Strašně moc se mi po terapii ulevilo a pevně budu věřit, že mi to Anička odpustí a že k sobě najdeme cestu.
Měsíc po třetí terapii - za tři dny jedeme k Zorce. Já si ještě jedu pročistit mého prvního manžela, Anička mě. Ten měsíc, který jsme spolu absolvovaly, byl aspoň za mě naprosto super. Začínám mít pocit, že k sobě nacházíme cestu, říkáme si mnohem víc, nehádáme se, jsme k sobě upřímné,ale.......Bohužel tu nastal nový problém a to je můj současný partner. Sice je to Aničky adoptivní tatínek, který se o ní od jejich 7 let stará, ale...zase je tu ale. Oni dva k sobě nemohou najít cestu a mě to moc trápí. Anička, mám pocit, mu nemůže odpustit, že on jí mě ukradnul. Možná se pletu a byla bych ráda, kdybych se pletla. Bohužel jejich vztah se tento týden vyhrotil a ani jeden nechce ustoupit a každý si jede ve svý pravdě. Jen pevně věřím, že můj manžel také navštíví Zorku a že Zorka v pondělí navede Aničku na pročištění vztahu s tatínkem.
Terapie čtvrtá - opět proběhla v krásném prostředí v Českém ráji, kde jenom to prostředí má velmi pozitivní vliv na psychiku a vjímání svých pocitů. Člověk je hned lépe naladěn a připraven pracovat sám na sobě. Já jsem si při této terapii čistila vztah k mému prvnímu manželovi. I když jsem ze začátku říkala, že to bude na pár minut, tak nakonec z toho byla hodina. Moc se mi ulevilo a ani jsem netušila, že po tolika letech (13) jsou ve mně stále zaryty děsivé situace z našeho vztahu.
Anička si čistila vztah se mnou. Cestou zpátky jsme se o tom vůbec nebavily, každá si přemítala v hlavě to svoje. Na terapii na mého současného manžela nedošlo, bylo by to pro ni velké sousto. Určitě bude muset podstoupit terapii i můj manžel.
Ze všech sezení mám neuvěřitelně dobrý pocit a hlavně sezení, které jsme u Zorky absolvovaly splnily účel, za kterým jsme se k ní vydaly.
Jak jsem již popisovala, po třetí terapii se vše obrátilo k lepšímu. Od té doby jsme neměly s Aničkou vážnější konflikt a pokud se střetneme v rozlišných názorech, tak je umíme spolu řešit bez negativních emocí a v klidu.
Od té doby jsem se také 2 x viděla s mojí maminkou. I tam jsem na sobě pozorovala, že věci, které by mě třeba před třemi měsíci vytočily, mě nechávaly naprostou klidnou.
Děkuji Zorce moc za pomoc, mám zpět svoji malou velkou Aničku, což pro mě strašně moc znamená.
Laďka Vaňková
Zorka má citlivý a zodpovědný přístup, metoda koučinku mě obohatila o jiný rozměr.
Martina V.
Přišla jsem do poradny roztřesená s nepříjemnou diagnózou deprese od psychiatra a byla jsem pár měsíců na neschopence. Konzultace se Zorkou mi daly hodně, opravdu moc mi to pomohlo a obohatilo mě to mnohonásobně víc než návštěvy psychiatra i psycholožky. Nejvíc mi pomohly terapeutické techniky a cvičení, díky nimž jsem si zažila a uvědomila různé věci o sobě, srovnala si priority a udělala změny ve svých postojích a chování. S psycholožkou bych to dávala dohromady nejmíň o rok déle. Když jsem po čtvrt roce práce se Zorkou přišla navštívit psycholožku, zírala na mě, jak zářím a jsem v pohodě. Říkají mi to i lidi kolem mě. Za to vděčím terapii a koučinku se Zorkou.
Radka Endrychová, Turnovsko
Za paní Zorkou Pekařovou jsem se rozhodla jet, protože mě celoživotně trápila spousta věcí (komplikované vztahy s rodiči, nemožnost dělat to, co chci, stavy úzkostí a zoufalství). Již na prvním sezení mi paní Zorka neuvěřitelně pomohla. Život mě začal bavit. Jsem šťastná, ze všeho se teď raduju. Když náhodou nastane nějaká krize, dokážu si s ní díky práci s paní Zorkou poradit. Mám pocit, že moje třicetileté zakletí konečně skončilo. I manžel říkal, že je to se mnou po třinácti letech společného soužití konečně k žití. Moc děkuji.
Jana M., Liberecko